Příběh ze současnosti starý jako lidstvo
samo.
Rybářská vesnice někde na konci světa,
u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje
břehy. Muži mají vodku, ženy starosti
a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami?
Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma
rukama. Nami nemá nic, jen život před
sebou: první lásku, o kterou ho připraví
ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději
na to nemyslet.
Ale když život začne na úplném
konci světa, možná že skončí na jeho
začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako
lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce,
který na cestu vyráží jen s uzlíčkem
nervů a kabátem po dědkovi. Musí
do světa, aby hledal, a vrátit se domů,
aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit
a nakonec se potopit na jeho dno pro
největší tajemství.
Bianca Bellová napsala brilantní
novelu, která se podobá i nepodobá jejím
předchozím knihám. Zůstává syrovost
vidění, přesný a úsečný jazyk. Ale tentokrát
se ocitáme v úplně jiném světě,
hutnějším, hlubším, osudovějším. Teprve
zde jako by do sebe vše zapadlo. Jezero
svými ledovými vodami svírá útroby.
Bianca Bellová (nar. 1970) pochází z Prahy. Živí se překlady a tlumočením. V roce 2009 jí vyšla prvotina Sentimentální román (nové vydání 2018). Následovaly knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013). Za román Jezero (2016) získala cenu Magnesia Litera v kategorii Kniha roku, Cenu Evropské unie za literaturu a cenu EBRD Literature Prize; práva na jeho vydání byla prodána do více než dvaceti zemí. V roce 2019 jí vyšel román Mona, za který obdržela cenu Česká kniha. V dalších letech vydala sbírku povídek Tyhle fragmenty (2021), román Ostrov (2022) a sbírku povídek Transfer (2023). Její nejnovější knihou je román Neviditelný muž (2024).
Kdo je Nami? Tato otázka by mohla být podtitulem celé knihy. Biance Bellové se podařilo napsat knihu, která se velmi blíží iniciačnímu románu.